Katastrofa Titanicu

Michal Jirásek 24. Září 2012 - 20:21

Titanic vyplul na svou první plavbu 10. dubna 1912 pod velením kapitána Edwarda Smithe. Na jeho palubě bylo 2224 pasažérů a členů posádky, mezi kterými byl i jeden z konstruktérů Thomas Andrews. Ten o lodi prohlásil, že „je takřka tak dokonalá, jakou ji lidské mozky mohou vytvořit.“ Jak však víme, to se neukázalo být pravdou.

Jednou z chyb lodi převážející smetánku tehdejší společnosti i množství obyčejných lidí byla pouhá dvacítka záchranných člunů, které ve svém maximálním zatížení mohly pojmout 1178 lidí. Ovšem s potopením lodi snad ani nikdo nepočítal, její základní bezpečnost měly zajistit zejména automaticky zavírané vodotěsné komory, které měly bránit šíření vody z případné díry v trupu.

Titanic, vybavený tím největším luxusem, jaký mohla loď té doby poskytnout, mířil do New Yorku, ale při své cestě narazil těsně před půlnocí 14. dubna nějakých 600 kilometrů od pobřeží Newfoundlandu na ledovec, který způsobil rozsáhlou trhlinu v trupu lodi. Díry vedly do pěti ze šestnácti vodotěsných komor, do více než na kolik byl Titanic konstruován, aby mohl bezpečně pokračovat v plavbě.

Mořská voda postupně naplňovala trup a za dvě hodiny a čtyřicet minut od srážky šel Titanic, poté co se rozlomil, ke dnu.

Potopení Titanicu v představách umělce Willyho Stöwera (public domain)

Jen sedmi stovkám pasažérů se podařilo uniknout. Na záchranných člunech totiž nebylo dost místa a prvních z nich navíc byly na vody spouštěny ještě nenaplněné. Když za necelé dvě hodiny dorazila na místo katastrofy loď RMS Carpathia, už nikdo z těch, co se nevešli do člunů, nemohl v mrazivé vodě přežít.

Děsivý osud Titanicu vyvolal ve světě zděšení a prostřednictvím výsledků důkladného vyšetření bylo vyvoláno zpřísnění pravidel námořní plavby tak, aby bylo v budoucnu zabráněno podobně tragickým nehodám.